CO JE TO NORMA?

„Ten člověk snad není normální!“ Tuto větu si občas nejspíš řekne každý z nás. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jestli máme vlastně pravdu? Co je norma? Proč bychom o tom přemýšlet měli a jak nám to může ohromně usnadnit život?

Co nám o normě řekne wikipedie?

Norma (někdy také standard) je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., který se buďto předepisuje a vyžaduje, nebo popisuje, co je normální (přijatelné nebo obvyklé). Normy jsou psané i nepsané a liší se různou mírou závaznosti a různým rozsahem platnosti.“
Wikipedie

Myslíte, že tohle lze aplikovat na lidi? Já myslím, že ne. Normy jsou samozřejmě důležité. Například různé technické normy. Normy v určitém směru usnadňují náš život. Avšak jakmile se snažíme vytvářet „lidské normy“ a normy o společnosti, život nám to komplikuje.

To, co je „normální“ samozřejmě přejímáme primárně z naší rodiny, následně i našeho okruhu přátel. Rodina nás však ovlivňuje nejvíc, jelikož v dětství se nám „programuje mozek“. Dychtivě nasáváme informace o světě. Jako houba. O světě. Ale o jakém světě?

Každý máme svůj vlastní svět

Můj a Tvůj svět jsou velmi odlišné. A každý jeden z nás si v hlavě nosí ten svůj. Máme jiný pohled na různé věci. Máme jinou náladu a jiné myšlenkové pochody. A to znamená, že máme i jiné emoce. A emoce vybarvují náš svět.

Kdykoliv toto někomu vysvětluji, používám jako příklad starý, zakroucený, vysoký a suchý strom. Představte si tento strom. Následně si představte, že na něj dva lidé narazí na společné vycházce. Jeden z nich bude mít ze stromu husí kůži. Možná si řekne, že působí ponuře, skoro až strašidelně. Druhý bude fascinován. Tím, co příroda dokáže. Tím, jak neobvýklý tento strom je. Zalíbí se mu.

Oba lidé stáli v tu chvíli na stejném místě. Přesto však pociťovali naprosto rozdílné emoce. Vše, co existuje, zkrátka existuje. Není to skvělé, ani strašidelné. Jen to zkrátka JE. Ale to je téma na nový článek. Důležité pro nás teď je, že každý z nás vnímá vše odlišně.

Jak jsem ale psala, závisí to na tom, mezi jakými lidmi se pohybujeme. Jelikož své světy spolu částečně sdílíme. Přejímáme názory a přejímáme NORMY. Proto se vám může zdát, že lidé kolem vás jsou zkrátka normální. Odpovídají totiž „vzorci normality“ (ne, tento termín asi neexistuje), který jste si vytvořili právě z těchto lidí. Jak by tedy bylo možné, aby mu neodpovídali?

Proč je to průšvih?

Jestliže si ale neuvědomujeme, že norma je jen v naší hlavě, nastává problém. Vlastně hned několik. Pojďme si na ně posvítit pomyslnou baterkou a vyhnat je na světlo světa

1) Kolize

Jedině tak se dá nazvat, když „ve stavu nevědomosti“ potkáte člověka, který má normy diametrálně odlišné. Kolize. Srážka. Nehoda. Bum. Rozumíme si, že? Tento člověk ale dost dobře může být třeba váš partner, se kterým jste právě začali bydlet. Najednou se hádáte, protože nechápete věci, které dělá. Nechápete jeho rutinu. Připadá vám při nejmenším podivná. Nervuje vás to. „Proč to proboha dělá, vždyť to není normální!“ No. Je. Ale ne pro vás.

Co se většinou stane je, že si vzájemně lezete na nervy. Mezi vámi panují neshody a konfrontace, jelikož oba si myslíte, že máte v některých věcech zkrátka pravdu a ten druhý to nechce pochopit. Možná si myslíte, že je to z principu. Že nechce uznat chybu. Že se chce hádat. On si ale možná myslí to samé. Jakkoliv se to občas zdá nepravděpodobné, u většiny neshod jde pouze o nedorozumění. O úhly pohledu.

Klíčová je v tomto komunikace. To samozřejmě všichni víme, že? Proč to tady vlastně vůbec píšu? Opakuje se to všude pořád dokola. Ok. Opakuje. Tak proč to někteří z vás stále ignorují a neřídí se podle toho? Až příliš často slýchám o neshodách, které vznikají právě na tomto principu.

Ať už se jedná o kohokoliv, můžete začít sdílet své světy. Představte si, že jeden z vás žije například v Norsku a druhý v Egyptě. Oba mluvíte jinou řečí, oba pocházíte z jiné kultury, v obou zemích to dokonce i vizuálně vypadá jinak. A přesto si neříkáte (pevně doufám!) „To není normální, ten člověk mluví Norsky, ten je opravdu divný“. Ne, protože víte, že je to jeho rodná řeč. Proč tomu rozumíme geograficky, ale většinou ne mentálně? Je to úplně to samé. Každý jeden z nás má zkrátka vlastní svět, vlastní normy.

Musíte začít sdílet své světy.

Můžete se navzájem učit svůj jazyk. Můžete se navzájem provádět svojí zemí a ukazovat krásná i méně krásná místa. Můžete se OVLIVŇOVAT, mísit světy do sebe. Mně osobě to připadá nádherné. Pokaždé, když se s někým poznáváte, sdílíte své svěry a zároveň tím vytváříte nový, třetí. Jedna plus jedna rovná se tři. Vytvoříte si vlastní společné normy, vlastní jazyk, vlastní zákony, vlastní památky a vlastní nebezpečná místa.

Hodně z nás tuto možnost ale zahazuje. Místo, abychom začali pokládat základy něčeho krásného, vyděsíme se. V horším případě „ohrnujeme nos“. To, co vidíme u druhého, je jiné. A my si myslíme, že to není normální. A tak zavřeme hranice. Nepustíme ho k nám do země a ani nechceme my jít k němu. Škoda.

2) (Ne)úspěch

Tento bod je taková (NE)výhoda. To, jestli bude, nebo nebude zahrnovat slovíčko „ne“ záleží na tom, s kým se stýkáme. Podle koho vytváříme naše normy. Naše norma bývá totiž i naší komfortní zónou.

Řekněme, že vaše rodina i přátelé mají průměrný měsíční příjem kolem dvaceti pěti tisíc korun. Všichni jsou zaměstnaní a mají se poměrně dobře. V rámci možností. Vy ale ve skrytu duše toužíte po něčem víc.

Je velká šance, že touha ale zůstane jen ve skrytu duše, jelikož všichni ve vašem okolí následují tuto cestu. Zřejmě vám bude připadat přirozené ji následovat taky. Normální.

Možná se i přesto rozhodnete pro něco víc. Žít na volné noze například. V této chvíli budete muset vystoupit z komfortní zóny. A z okruhu toho, co je normální. V této chvíli zkrátka ve vašem okolí nebudete normální (což samozřejmě nemusí mít negativní podtón). Bude vás to ale neustále svádět k tomu, abyste to vzdali a následovali cestu vašich poměrně spokojených členů rodiny a přátel.

Zamysleme se ale i nad tím, jak to vypadá naopak. Zkusíme zajít do extrému. Vaše rodina je velmi úspěšná. Všichni její členové vydělávají měsíčně minimálně dvě stě tisíc korun. Mnohdy ale mnohem víc. Vaši přátelé stejně tak.

Díky rodině jste pravděpodobně byli už od mala vedeni k úspěchu. Ale velký vliv mají právě vaši přátelé. Mají úspěch. Co když vy ho nemáte? Když vyděláváte řádově méně peněz? Tak nejste normální. A jste opět mimo svoji komfortní zónu.

Takže když si to shrneme. Pokud vaše okolí nebude ambiciozní a vy ano, jste mimo komfortní zónu. Pokud vaše okolí bude úspěšné a vy ne, jste mimo komfortní zónu. Určitě budete souhlasit, že pro nás, ambiciozní lidi, je praktičtější mít komfortní zónu „úspěšnou“. Nejedná se samozřejmě pouze o míru úspěchu a výšku platu. Toto lze aplikovat na každý aspekt našeho života.

Že jsem odkročila od norem? Vůbec ne! Jen jsem upozornila na to, jak důležité je uvědomovat si, že norma vašeho okolí zkrátka není neměnné pravidlo. Že z ní klidně můžete vykročit.

3) Negativita

Tím, že nerespektujete to, že každý máme zkrátka jiné normy, si taky do života přidáváte spoustu zbytečné negativity. Zbytečně ubližujete ostatním a ostatní zbytečně ubližují vám.

Často se usilovně snažíme, aby lidé jednali podle toho, jak nám to připadá normální. Jak si myslíme, že je to správně. A jsme naštvaní, když to tak není. Je to ale zbytečné úsilí. Toto částečně souvisí s bodem „kolize“. Je přece mnohem snazší a lepší začít sdílet světy, ne?

Funguje to ale i opačně. Někteří lidé kolem nás se totiž taky snaží všechny přimět, aby jednali podle jejich norem. A zlobí se, když se to neděje. Často nám to pak ubližuje. Tito lidé ale občas nejsou ochotni si uvědomit, že máme každý zkrátka jen jiné normy. Co nám tedy zbývá? Nechte to plavat.

Ostatní s vámi totiž nemusí souhlasit. Někteří lidé vás nechápou, nebudou chápat a nemusí chápat. Tak je to v pořádku. Důležité je, abyste vy sami si byli jistí sami sebou. Vážili si sami sebe a jednali v souladu s vašimi vlastními zásadami.

Co z toho budu mít?

„Když přijmu, že každý máme vlastní normy, co z toho budu mít?“

Mnohem jednodušší život. S nikým se nemusíš zbytečně dohadovat. Nebudeš se snažit zapadnout do norem, které pro Tebe vytvořili ostatní. A možná se začneš obklopovat těmi správnými lidmi.

Především ale také získáš naprostou svobodu. Budeš totiž vědět, že nemusíš nikam zapadat. Že je to v pořádku.

ČLÁNEK PŘÍMO NA TVŮJ E-MAIL?

Chceš, abych Ti poslala jednou týdně nový článek do Tvé E-Mailové schránky a Tobě tak nic neuniklo? Ráda to pro Tebe udělám! Níže mi, prosím, zanech svoji E-Mailovou adresu! :)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.