EMOČNÍ JEDENÍ A INTUITIVNÍ STRAVOVÁNÍ

Všichni mluví o tzv. intuitivním stravování. Radí, že máte naslouchat svému tělu a podle toho jíst. Ale jak to udělat?!? Občas je to oříšek pro každého. Pokud ale trpíš jakoukoliv formou emočního jedení, pak je to pro Tebe možná vyloženě záhada. Ty totiž už skoro ani nepoznáš, kdy máš dost. Natož aby jsi věděl/a, kdy máš co sníst a v jakém množství. Proč to tak je? Co za tím vězí?

Co je emoční jedení

Emoční jedení je, jak už název napovídá, stav, kdy zajídáme své emoce. Kdy jíme i když nemáme hlad. Našel tělo má totiž jídlo spojené s příjemnými prožitky. Zároveň se Tě tělo snaží přimět si vytvořit zásoby, protože vlivem stresu, který prožíváš, příliš často aktivuješ režim „bojuj, nebo uteč“. Tělo se Tě tak snaží připravit a ujistit se, že budeš na tyto úkony mít dost energie. Více o režimu nebezpečí a jeho vlivu na emoční jedení jsem psala v tomto článku. Dnes na něj trochu navážeme v souvislosti s intuitivním stravováním.

Emoční jedení však samo o sobě není příčinou toho, že nedokážeme svému tělu naslouchat. Obojí jsou to následky psychického problému/negativní emoce/nastavení mysli… Obojí vychází právě z toho.

Naše myšlenky jako realita našeho těla

Pokud trpíme emočním jedením, je tedy v našem životě něco, co pořád dokola spouští negativní emoce a následně ty samé vzorce chování. Může to být i mnoho věcí najednou. Zkus teď alespoň jednu z nich vylovit z mysli. Co Tě stresuje?

Jako příklad si dáme to, že nejste spokojení v práci. Do kolektivu vůbec nezapadáte. Všichni si z vás utahují. Šéf vás nebere vůbec vážně. Je arogantní. Často se dostáváte do konfliktů.

Rozebereme tuto situaci kousek po kousku tak, abyste pochopili, jak naše tělo reaguje a mohli to aplikovat na vlastní situaci.

Dejme tomu, že jste zrovna v práci a právě teď se hádáte se šéfem. Obecně vzato jste dva lidé existující aktuálně v tom samém prostoru, kteří spolu komunikují. Význam této komunikace má ale emoční náboj, dotýká se vás. Jak přesně, to také záleží na každém z nás. Každý jsme jiný. Každý taky bude nejspíš mít lehce jiné asociace. Berte tedy prosím vše, co teď napíšu, jen jako příklad.

Řekněme, že kvůli tomu, co a vás křičí váš šéf, si připadáte poníženě a trapně. Cítíte se obnažení v místnosti plné lidí. Cítíte, že vaše osobní hodnota klesla. Někde na pozadí to evokuje pocit, že nejste dost dobří pro společnost a nedokážete jí sloužit tak, jak máte. Z evolučního hlediska tedy začnete platit jako slabý článek kolektivu. Nepotřebný skupinou, postradatelný. Článek, kterému se nemusí dostat takové ochrany před nebezpečím jako ostatním. Článek, který případně může být obětován. Musíte tedy být mnohem ostražitější a dobře se bránit.

Zároveň to vnímáte také jako osobní útok, cítíte se napadeni. Reálně vám samozřejmě nehrozí, že na vás šéf z kapsy vytáhne kudlu. Ale tělo nerozlišuje útok a útok. Máte pocit, že musíte ihned něco udělat! Jinak zemřete!!

A přitom všem zkrátka sedíte na židli a civíte na šéfa.

Vaše tělo má ale pocit, že někde bojujete o holý život. A přesně takové fyzické reakce se tedy dočkáte.

Je taková situace vhodný čas na svačinu?

To samé ale nastane, pokud na něco podobného pouze myslíme. Tentokrát si řekněme, že máme už strach, aby nás z práce nevyhodili. Jsme doma a myslíme na to.

Jenže se nám opět spustí všechny příslušné asociace! Okamžitě! Takže jaká je v tu chvíli realita našeho těla? Jste bez práce. Jste bez peněz. Vy i vaše rodina jste bez jídla. Nemáte kde bydlet. Jste na pokraji přežití! Zkrátka všechny strachy, které s tím jsou spojené, vnímáte, jako by se děly právě teď.

Situace, kdy jsme v ohrožení života, nejsou vhodný čas k jídlu.

Chaos

Co víc, většina z nás se každou chvíli ztrácí v jakémsi myšlenkovém chaosu. Nedokážeme se soustředit, myšlenky nám lítají jedna přes druhou. Většina z nich je negativní. Jsme totiž často orientováni na negativní věci. Takže pocit, že jste v ohrožení, nikdy neskončí. Jste neustále ve stresu.

Možná si to ale už ani neuvědomujete. Pokud jste totiž něčemu vystavováni dlouhodobě, stane se to pro vás normální. Už nepoznáte, že je to špatně.

Jste tak konstantně v módu, kdy má vaše tělo pocit, že je v ohrožení života. A tedy není ten pravý čas na jídlo. Samo si o něj nedokáže říct. Vaše potřeba jíst tedy vychází z mysli.

Mysl by vám chtěla „přilepšit“. A protože jídlo je moc příjemná záležitost a máme ho snad jako jediné spojené s opravdu příjemnými pocity, zní to jako plán, jak vás vytáhnout z negativních emocí. Máte tedy pořád pocit, že byste si něco dali. Ve chvíli, kdy je aktivovaný „stresový režim“, má ale tělo zpomalené trávení, aby mohlo víc napájet jiné tělesné funkce (rychlejší tep a podobně). Může se tak stát, že jídlo i hůře strávíte.

Jakmile tělo dostane impulz, že je na chvíli všechno v pořádku (například když jste zvyklí, že kolem 10 večer se usadíte k TV a máte chvíli klid), ucítí příležitost konečně doplnit zásoby. Chce se ujistit, že budete mít dost energie, až budete zase muset bojovat o život. A vy přece bojujete o život pořád! Takže rychle! Musíte se honem co nejvíc najíst!!

Cítíte z toho, jak vaše tělo musí být hrozně zmatené? Možná celý den sedíte na sedačce a koukáte na TV. Tělo ale reaguje a vaše myšlenky. Považuje je za realitu. Myšlenky ve vás vyvolají emoce a tělo si myslí, že byly vyvolané vaším okolím. Reaguje na impulzy, které mu posíláte z mysli.

Víte o tom?

My většinou ale ani nevnímáme, co se nám honí hlavou. Je toho tolik. Naše myšlenky a problémy, televize, sociální sítě… Často se v tom prostě nějak…ztratíme. A to pak způsobuje zmíněný fyzický chaos. My přitom nechápeme, co se děje, jelikož jsme možná celý den relativně v klidu a děláme pořád to samé.

Zkuste začít vnímat, co vám běhá v hlavě. Co nejčastěji. Je to možná primitivní rada, ale v tomhle je to rada nad zlato.

ČLÁNEK PŘÍMO NA TVŮJ E-MAIL?

Chceš, abych Ti poslala jednou týdně nový článek do Tvé E-Mailové schránky a Tobě tak nic neuniklo? Ráda to pro Tebe udělám! Níže mi, prosím, zanech svoji E-Mailovou adresu! :)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.