"Když jsem se dozvěděla, že Val po absolvování kurzu (S)myčka (který je z mého pohledu sám o sobě geniální a plný "aha momentů") nabízí další, tentokrát individální, spolupráci, neváhala jsem. Tušila jsem, že mi to pomůže nejen s mým záchvatovitým přejídáním, kterým jsem trpěla bezmála deset let, ale byla jsem nakonec překvapená tím, že když jsme se dostaly k naprostým kořenům této nemoci, viděla jsem, že vlastně se samotným jídlem vůbec nesouvisí.

Valin koučink není jen o "povídání si" jako je tomu často u psychologa, ale hlavně o každodenní práci na sobě, na kterou vás navede. Člověk se sám, prostřednictvím vypracovávání různých "úkolů", musí postavit svým nejhlubším strachům, pocitům studu a viny a přiznávám, že to pro mě nebylo to vždycky snadné a už vůbec ne příjemné. Valin koučink mi ale nabídl odpověď nejen na to, PROČ se mi děje, co se mi děje, ale hlavně JAK problém uchopit a pracovat s ním (což klasická terapie ne vždycky přináší). Vyzní to možná jako klišé, ale za pár měsíců spolupráce s ní je ze mě vnitřně jiný člověk. Dokázala jsem přehodnotit to, jak se na problémy dívat (a zjistit tak, že někdy o žádné problémy vlastně ani nejde), uvědomit si, že se vůbec trápit nemusíme, nechceme-li. Cítím neskutečnou úlevu a mám se mnohem radši.

Už vím - a nikdy to už nezapomenu - že naše myšlenky jsou něco, co nám má sloužit, nikoliv nás válcovat a cloumat s námi. Že nám život "předkládá" různé situace, ale naše (ne)spokojenost závisí na tom, jaký úhel pohledu k nim zaujmeme a jak reagujeme. Záchvatovité přejídání se u mě zredukovalo o osmdesát procent, protože už nemám takovou potřebu zajídat negativní emoce. Negativní emoce totiž vznikají z negativního přemýšlení - a to můžeme celkem snadno změnit, pokud si to dostatečně trénujeme. A Val ukazuje, jak. Léčím se asi patnáct let s depresemi a teď je mi mnohem lépe. Vřele tento koučink doporučuji, je to možná ta nejlepší investice, kterou sem kdy udělala."