PROČ NÁM NĚKTERÉ VĚCI VADÍ?

S některými lidmi je to zkrátka o nervy, že? Vytáčí vás možná i každý den. Zkrátka je nemůžete vystát. Stejně tak vám vadí některé věci, situace… A je to samozřejmě jejich vina. Přece se to nedá vydržet! Vy nemáte nic společného s tím, jak se chovají. To oni vám to dělají. Oni vás uvádějí do těchto nepříjemných situací! Vy tak nemůžete mít ani jeden hezký den! A nebo to tak není?

Věci, které (ne)můžeme kontrolovat

Máme pocit, že se stáváme obětí těchto nepříjemností. Jelikož jsou pro nás tak nějak…externí. Neděláme je my. A tak nám připadá, že je nemůžeme nijak ovlivnit. Což pro nás znamená, že jsme jim vydáni napospas. Jediné, co můžeme udělat, je vydat se napříč našim dnem a doufat, že naše okolí k nám dnes bude milostivé. Že nenarazíme na žádné překážky, na lidi, které nemáme rádi, že se nedostaneme do žádné hádky a že všechno kolem nás bude minimálně perfektní. A pak budeme mít hezký den. 

Zní to skvěle a hrozně zároveň. Proč skvěle? Podle toho, co jsem popsala výše, totiž na tom, jak se cítíme a jak náš den probíhá, nemáme žádnou zodpovědnost. A tak na tom nemusíme nijak pracovat. Pokud den nevyjde podle našich představ, je to vina toho, kdo nám jej pokazil, ne naše. Nemusíme se tak z ničeho obviňovat. Nemusíme se ani o nic snažit. Všechno je v rukou ostatních. Jednoduché. Zkrátka to budeme brát tak, že není každý den posvícení. Občas se zadaří a občas ne. Nalejme si teď čistého vína.Troufám si říct, že takhle funguje valná většina z nás. Opravdu ano. Je to tedy považováno za normální. Náš den určují z velké části vnější okolnosti. Tečka.

Zároveň je to ale děsivý přístup. Máme se každý den modlit, aby okolnosti byly příznivé a my se tak cítili dobře? Ne, díky. Samozřejmě určitě už dávno tušíte, kam tím mířím. Celou dobu se snažím říct, že takhle to doopravdy nefunguje.

Naše pocity, naše zodpovědnost

To, jak se cítíme, je vždy v naší režii. Vždy. Občas je těžké přijmout zodpovědnost. Ale podle mě je to skvělá věc. Znamená to totiž, že nemusíme čekat na perfektní den. Že si ho můžeme vytvořit. 

Lze to pojmout z mnoha úhlů. Mohla bych se teď pustit do vysvětlování toho, jak se mění naše vnímání na základě soustředění. Nebo toho, že emoce vznikají z našich myšlenek a z emocí zase další myšlenky. Mohla bych se pustit do tématu reaktivity na naše okolí. A to všechno by perfektně souviselo. Je to totiž spletitý komplex. Nicméně dnes hodlám otevřít ještě něco úplně jiného. 

Co kdyby celý náš svět existoval jen v nás?

Představte si, že všechno, co vidíte, je jen jakási holografická projekce vaší mysli. A tak, jak se měníte vy, měníte se i projekce. Zní to jako sci-fi? Možná trošku ano. Do určité míry je to ale pravda. 

Samozřejmě netvrdím, že máme kolem sebe holografické projekce. Nicméně celý svět, tak jak ho vidíte, skutečně JE jakousi projekcí vás samotných.

To, co vnímáte, se odvíjí od toho, co už znáte. Co jste se naučili a co máte zapsané v mysli. Všechno okolo nás vnímáme tím způsobem, že to aktivuje určitou část nás. A tohle je tak neskutečně důležitá věta. Zkus se nad ní doopravdy zamyslet a zpracovat ji. 

Všechno okolo nás vždy aktivuje určitou už existující část nás samotných. Tímto způsobem věci vnímáme.

To, jakým způsobem a jak do hloubky přijmete tuto informaci, také závisí na tom, jaké části ve vás existují. A je dost možné, že za rok ji zase pochopíte úplně jinak. Informace zůstane stejná, ale vy se změníte. A s vámi i to, co si z informace odnesete.

Informace zpracováváme na základě toho, co jsme se už někdy naučili. Představte si, že byste děti v první třídě začali učit vysokoškolskou matematiku. Myslíte, že by jim dávala smysl? Asi moc ne. Pokud v nás pro něco neexistují základy, nejsme schopni to plně zpracovat. Nové, neznámé věci pro nás tak víceméně neexistují. Musíme se k nim postupně dopracovat. A když se k nim dopracujeme, nebudou už tak nové. Bude to spíš jen takový nový level toho, co už známe.

Neskutečně ráda bych tyhle věci dál rozváděla, protože si myslím, že je to nesmírně zajímavé. Můžeme měnit celý svůj svět. Protože náš svět je vlastně jakousi projekcí nás samotných. A určitě to rozvádět budu ve své připravované knize. Nicméně teď se pojďme konečně dostat k pointě. A to:

Proč nám některé věci vadí?

Když už jsem nastínila, jak to vlastně funguje, bude snazší vám vysvětlit i tohle. Přesto si ale myslím, že to není informace, kterou byste plně přijmuli a zpracovali ihned. Zkuste se k ní vracet.

Všechno, co vnímáme okolo nás, aktivuje část nás. A velkou roli hraje to, jaký máme s touto částí vztah.

Pokud nás někdo vytáčí, je to proto, že něčím aktivuje tu část nás, se kterou se necítíme příjemně. Kdyby tato část neexistovala, naše reakce by byla zcela jiná.

Řekněme, že máte ve svém okolí někoho, kdo je neustále velmi negativní. A vám to vadí. Je vám to nepříjemné. Je to ale proto, že se tím aktivuje i vaše negativní část. Vy s ním do určité míry souhlasíte. Najednou vnímáte víc nepříjemných věcí kolem sebe. Najednou máte špatnou náladu. A dáváte to za vinu tomu člověku. Je to ale proto, že určitá čás VÁS je negativní a tahle část vás se vám nelíbí.

Může samozřejmě nastat také úplně jiný scénář. Začněme stejně. Člověkem, který je neustále přehnaně negativní. Možná když jste byli ještě děti, byli velmi negativní vaši rodiče. Vás to mrzelo a snažili jste se je rozveselit. Ale nešlo vám to. Vlastně se děl spíš opak. Vy jste to ale odmítali takhle nechat. A začali jste jejich štěstí považovat za svoji vlastní zodpovědnost. Nikdy jste ale nikam nepokročili a to vás drtilo. Když jste vyrostli, nemohli jste své rodiče už vystát. Ta tíha toho, že jsou neustále nešťastní a nenechají si pomoct, byla už neúnosná. A tak jste se s nimi začali vídat méně a méně.

A teď máte v životě tohoto člověka. Který je také neustále negativní. Neustále na něco naříká. Jeho chování ve vás spustí tu část, která považuje štěstí ostatních za vlastní zodpovědnost. Nevědomě. A začnete se cítit nepříjemně, jelikož si zároveň uvědomujete, že s tím nic dělat nemůžete. Také nevědomě. Protože tomu většinou nevěnujeme pozornost. Pocítíte jen tu úzkost, která z toho vyplyne. Také to ale budete dávat za vinu onomu člověku.

Může nastat jakákoliv situace a vyvolat jakýkoliv scénář. Příklady bych zde mohla psát do nekonečna. Já ale doufám, že už chápete, co mám na mysli.

Pokud by se ve vaší přítomnosti často vyskytoval člověk, který je nonstop negativní a ve vás by neexistovala žádná nepříjemná část, kterou by to aktivovalo (nebo dokonce vůbec žádná část), zřejmě byste mu příliš nevěnovali pozornost. Jeho slova by šla mimo vás. A to i přesto, že by stál metr od vás. Jak se říká, jedním uchem tam, druhým ven. Ze setkání byste si neodnesli žádné nepříjemné pocity.

Co s tím?

Kdykoliv vás někdo/něco přiměje cítit se nepříjemně, berte to jako příležitost. Díky danému podnětu jste se totiž dozvěděli, že ve vás existuje nějaká část, kterou jste možná doposud přehlíželi. Dokud o ní nevíte, nemůžete na ní pracovat. Jak ale pracovat na částech sebe sama?

To je otázka, na kterou bohužel neexistuje jednotná odpověď. Je to velmi individální věc. Důležité je ale alespoň všechny tyto části přijímat. Mít je rád. I když nám nepřipadají úplně optimální. No a co? Nikdy nebudeme dokonalí. Pokud se smíříme se všemi našimi částmi, nebude pro nás tak nepříjemné, když budou aktivovány. To znamená, že nám nebude tolik vadit ani osoba/věc, která je aktivovala. A budeme se obecně cítit lépe.

Vztahy z tohoto úhlu pohledu

Pojďme tedy sebrat všechno, co jsem vám teď sdělila a podívat se z tohoto úhlu pohledu na mezilidské vztahy. Dalo by se říct, že to, jak moc člověka (ne)máme rádi, závisí na tom, jak moc (ne)máme rádi část, kterou v nás aktivuje.

Představte si, že k někomu začínáte chovat city. Začneme víc a víc vyhledávat přítomnost onoho člověka. Je to ale proto, jak se s ním cítíme. Je to pro to, jakou stránku nás aktivuje. Je to proto, že vynáší napovrch ty naše části, které jsou nám opravdu příjemné. Ten člověk je samozřejmě jakýsi „spouštěč“ těchto příjemných událostí. Ve finále k němu ale chováte náklonnost, protože ve vás spustí náklonnost k sobě samým. ( A teď si možná říkáte: „Díky, Val, podařilo se ti zničit mou romantickou představu o vztazích v jednom odstavci.“)

Ráda bych se ale vztahům z tohoto úhlu pohledu věnovala o moc víc. Je to přece hrozně zajímavé! I to najdete v mé chystané knize.

Cestování z tohoto úhlu pohledu

Je jedno, jestli cestujete do sousední vesnice, nebo přes polovinu Země. Objevujete nové věci. Objevujete svět. Co ale podle mě ve skutečnosti objevujete doopravdy, jsou nové části sebe sama.

Netýká se to samozřejmě jen cestování ale obecně poznávání všeho „nového“. (V uvozovkách, protože, jak jsem už vysvětlila, nové věci nezpracujeme, takže mám na mysli spíš ten „nový level známého“.) Pokud máte mysl otevřenou, vaše osobnost díky tomu zažije expanzi. Na základech, které máte, se postaví další patro. A najednou už nemusíte věci vnímat jen z okna v přízemí. Můžete vylézt na střechu prvního patra. A zase tak uvidíte vše trochu z jiného úhlu a dohlédnete dál za každé situace. Ne ale proto, že by se změnil okolní svět sám o sobě. Změnili jste se vy a okolní svět tak pro vás vypadá zase úplně jinak.

Úplně bez reakce?

„Snažíš se nám tedy sdělit, abychom eliminovali všechny své nepříjemné části, neustále se rozvíjeli kýženým směrem a přestali mít jakékoliv negativní reakce?“

Ale vůbec ne! To se nám asi nikdy nepodaří. Jsme konec konců pořád jenom lidi. A mimo to právě negativní zkušenost je to, co nám nejvíc pomáhá růst. O reaktivitě a podobně si povíme zase jindy.

Je ale důležité vědět, že všechno, co cítíme, je pouze v našich rukách. Je dobré uvědomit si ty své negativní části, které se aktivují až nepříjemně často. Je dobré na sobě pracovat tak, abychom se ve „svém světě“ cítili příjemně.

ČLÁNEK PŘÍMO NA TVŮJ E-MAIL?

Chceš, abych Ti poslala jednou týdně nový článek do Tvé E-Mailové schránky a Tobě tak nic neuniklo? Ráda to pro Tebe udělám! Níže mi, prosím, zanech svoji E-Mailovou adresu! :)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.