MALÁ UKÁZKA Z KNIHY

Sjeď níže a přečti si, jak kniha začíná

Monstrum, které nás nutí dělat podivné věci. Žije s námi. Pokaždé se objeví znovu a znovu. Živí ho negativní emoce. Chce škodit, ale tváří se jako kámoš. 

Ze začátku působí neškodně. "Půjdeme spolu do obchodu", říká Ti. "Nakoupíme nějaké věci. Dáme si do nosu. Bude to fajn." A Ty jdeš. Věříš mu. Co víc, těšíš se. Opravdu věříš, že to bude fajn. 

V obchodě Ti přesně řekne, na co má chuť. Jeho touhy jsou rozmanité. Ale nikdy toho není málo. Je to bohém.
"Užijeme si to" navádí tě. 
A ty ho poslechneš. Nakoupíš vše, co jeho hrdlo ráčí. A jdete spolu domů. Jsi nedočkavý.
"Ať už jsme doma"  říkáš si. 

V bezpečí Tvého bytu Tě přinutí všechno jídlo sníst. Nejdřív neprotestuješ. Naopak. Po chvíli už ale nemůžeš. Máš pocit, že praskneš. Že se pozvracíš. Že už nikdy nevstaneš ze židle. Dvě čokoládové tyčinky Ti zbyly a koukají na Tebe ze stolu. Kámoš to vidí a přesvědčuje Tě, stále vlídně:
"Sněz je, přece to tady nenecháš, to je škoda, vždyť to vypadá tak dobře!"
"Už nemůžu! Je mi špatně."
odvětíš. Monstrum vzápětí nasadí svůj hrozivý výraz a přísným tónem Ti přikazuje:
"Sněz to! Jinak už se nikdy nebudeš cítit lépe!"
A ty ho poslechneš. 

Všechno jídlo, které jsi nakoupil, skončilo do půl hodiny ve Tvém žaludku. Čínské polévky, salámy, sýry, pomazánky, pečivo, čokoláda, chipsy, oplatky.. Samé "zdravé" dobroty. Bylo to tolik potravin, že by jsi mohl uspořádat party. A teď je Ti zle. Chce se Ti zvracet. Ležíš na posteli, protože na nic jiného se nezmůžeš. Přemýšlíš o tom, jaký vliv to bude mít na Tvoji postavu. A na Tvé zdraví. Říkáš si, jak jsi ho mohl zase poslechnout. Jenomže Tvůj "kámoš" umí být velmi přesvědčivý. A když to na Tebe přestane platit, začne Tě nutit. 

Většinou se objeví, když se cítíš mizerně. Slibuje Ti úlevu. Slibuje dobré pocity. Bláhově mu to vždy věříš i když víš, že ve skutečnosti to bude ještě horší. Ale, jak se říká, tonoucí se i stébla chytá. 

"Monstrum", o kterém mluvíme, je právě ono emoční jedení. Nutí tě okamžitě uspokojovat Tvé emoční hlady. 

JAK VZNIKAJÍ EMOČNÍ HLADY?

Jak už je z názvu patrné, vznikají z emocí. Konkrétně z negativních emocí a pocitu nedostatku. Zkoušeli jste někdy opravovat rozbité věci izolepou? Nebo se dokonce řídíte proslulým heslem, že izolepa spraví vše? Možná. Ale jsou ty věci skutečně opravené? Ne. Je to jen jakési instantní řešení. Záplata, která chvilkově odvrátí to nejhorší. A přesně tím je pro nás jídlo. 

Naučili jsme se, že jídlo v nás vyvolává příjemné pocity. Částečně díky reakcím, které vyvolává v našem těle (např. takzvané hormony štěstí). Je to ale především proto, že každý z nás má jídlo nějakým způsobem spojené s úlevou. 

Přiznejme si, že jíst je příjemné. Patří to k lidským potěšením. Je to něco, co děláme rádi. Jídlo je dnes velmi snadné získat. Potrava je také něco, čemu nemusíme porozumět, aby nás to potěšilo. Nemusíme si od ní potěchu zasloužit. Nebude se nás na nic ptát, dávat nám úkoly. Zkrátka je to něco, k čemu je velmi snadné se dostat a následně si tím přivodit příjemné pocity. Stačí jít do obchodu, nakoupit a vložit věci do úst. Tak jednoduché to je. 

Hormony štěstí samozřejmě “dostáváme” i jinými způsoby. Například serotonin se uvolňuje při zlepšení našeho společenského statusu. Při uznání. Dopamin zase při splnění nějakého úkolu. Nebo při “odměňování” (například srdíčka na Instagramu). Všechno tohle ale vyžaduje nějakou snahu a zdánlivě se zdá, že to snad ani není v našich rukou, jestli stavu dosáhneme, nebo ne. Jídlo je zkrátka jednodušší. 

Jedení máme také spojené s různými příjemnými zážitky. Například, když jsme byli malí, mohli nám dospělí dávat sladkosti za odměnu. Jídlo je zkrátka super. A naše mysl si je toho velmi dobře vědoma. A tak vznikla asociace Jídlo=super pocit

Když se cítíme mizerně, hledáme to nejrychlejší řešení. (Nebo spíše “řešení”, ale to nás v tu chvíli nezajímá). A právě to nabízí jídlo. Protože přece jídlo=super pocit. A je to tak snadné! Nevyžaduje to (téměř) žádné úsilí. 

Ne všechny procesy v naší mysli probíhají vědomě. Valná většina z nich probíhá na nevědomé rovině. Co to znamená? Znamená to, že 98% myšlenek si ani neuvědomujeme. Například když řídíte. Nestane se vám občas, že ve své mysli utečete někam úplně jinam? A přesto jste zvládli sledovat silnici a provádět úkony nutné k řízení vozidla. Jen jste tomu nevěnovali pozornost. Jak to ale bylo, když jste řídili úplně poprvé? Bylo to stejné? Ne. Jelikož tehdy pro vás bylo řízení nové. A bylo tedy nutné se mu plně věnovat. Být ukotven v přítomném okamžiku. 

Všechno, co pravidelně procvičujeme, se zarývá do našeho nevědomí a následně probíhá automaticky. Je to snaha naší mysli nám usnadnit život. A to je super! Představte si, že byste tuto schopnost neměli. Nedovedli byste se na nic soustředit například ani při chůzi. Museli byste pozorně sledovat, jak kladete jednu nohu za druhou a pokaždé by to pro vás znamenalo stejné úsilí. Schopnost automatizace je super. 

V našem případě se však zautomatizovalo nutkání přejídat se. Možná si teď říkáte, že se ale přejídáte i když jste zrovna relativně v pohodě. I když vás zrovna v tu chvíli nic konkrétního netrápí. To je dost možné! Naše “Monstrum” je totiž dost záludné. Dovede fungovat i na bázi spouštěčů, které ani nemusí být plně vědomé. Navíc jsme často tak uvězněni v jakési “myšlenkové mlze”, že sami ani nevíme, jak se skutečně cítíme. Co to znamená?

NAŠE SPOUŠTĚČE

“Spouštěč” je podnět, který ve vás vyvolá negativní odezvu. Tato reakce už také může být naučená, nevědomá a nemusí mít momentálně žádné reálné opodstatnění. A my, jelikož plaveme někde v naší mysli, si jí ani nevšimneme. Jak to vznikne?

Z myšlenek, které si myslíme neustále dokola se stanou myšlenkové vzorce. Z vzorců pak vychází naše chování (=jdeme nakoupit jídlo). 

Může to být například to, že vám přijde účet k zaplacení. Může to být to, že vám partner neodpovídá na zprávy. Obě tyto věci mohou mít i základ v minulosti. Držme se tedy příkladu s partnerem. Váš aktuální partner je možná spolehlivý a milující. Všechno je skvělé. Avšak v minulosti byl ve vašem životě někdo, komu na vás příliš nezáleželo. Kdo vás ponižoval a ignoroval vaše potřeby. Kdo vás podváděl. A vám to ubližovalo. Proto tedy, když nastane ona situace s neodepisováním na zprávy, spustí se ve vás negativní reakce založená na minulosti. Máte pocit, že partner musí určitě něco skrývat. Že vás možná taky podvádí. A začnete cítit negativní emoce i přesto, že se vlastně vůbec nic neděje. 

Těchto konkrétních myšlenek si však nemusíte být ani plně vědomi. Může to být i tak, že vás zkrátka bude opravdu popuzovat to, že jste nedostali odpověď. Můžete pokojně pokračovat ve svém dni, ale něco vás “žere”. Je to ve vás. Divný, hořký pocit. Negativní emoce. Hlad.

Spouštěčem může být víceméně cokoliv. Je to zkrátka něco, na co máte naučenou negativní reakci. Tato reakce může být jak plně vědomá, tak nevědomá.

JAK FUNGUJE MYSL?

Naše mysl v každou chvíli provádí následující čtyři kroky: 

1) Identifikace
V tomto kroku identifikujete informaci přijatou našimi smysly. Například auto rychle jedoucí proti nám.

2) Porovnávání
Naše mysl porovnává identifikovanou informaci s tím, co máme uložené v nevědomí (tedy vzpomínky). Porovnává daný obraz/zvuk/chuť...s tím, co jsme už někdy zažili. A tedy v našem případě si uvědomíte, že objekt znáte. Že vidíte auto, které jede.

3) Analýza
Následně naše mysl dál analyzuje situaci. “Zjistí” podle předchozích scénářů, které jsme zažili, že se nacházíme v nebezpečné situaci. Že pokud auto dojede v této rychlosti až k nám, srazí nás. 

4) Rozhodnutí, výsledek
Posledním krokem je jakýsi “závěr” předchozích tří bodů. To, co podnikneme v dané situaci. My tedy v tomto případě nejspíš okamžitě uskočíme, abychom se vyhnuli jedoucímu autu. 

Tyto procesy samozřejmě probíhají velmi rychle. Až se zdá, že skoro současně. Naše mysl je opravdu nadupaný nástroj. Ten nejlepší počítač.

JAK TO SOUVISÍ SE SPOUŠTĚČI?

“Ok, to je hezké, že dokážeme uhnout před jedoucím autem, ale jak to souvisí s naším tématem?”
Souvisí to velmi! Tento systém, který jsem dokázala shrnout na pár řádků, může za všechny naše “jídelní eskapády” a za mnohem víc. Zkusme si to tedy převést.

1) Identifikace
Vidíme telefon a na něm odeslanou zprávu.

2) Porovnávání
Uvědomujeme si podle předešlých zkušeností, že to znamená, že nám partner neodpovídá na zprávu. 

3) Analýza
Mysl zjišťuje, že tato situace už mnohokrát nastala. A že to vždy byla předzvěst něčeho negativního. Že to není dobré. Že nastal “stav nebezpečí”. Něco není v pořádku. 

4) Rozhodnutí, výstup
Následně budete ve stresu. V sebeobraně. Protože nastal stav pohotovosti a něco je určitě špatně.

Musíme si uvědomit, že tyto procesy probíhají v naší mysli neustále. Vážou se na každou myšlenku. Podobný proces (nebo spíš soubor procesů) nás tedy přiměje, abychom si dali něco dobrého. Protože máte jídlo spojené s příjemnými pocity. Pokud bychom to rozebrali úplně, mohlo by to vypadat nějak takhle:

1) Identifikace
Vidím donut.

2) Porovnávání
Podle mých předchozích zkušeností je to něco vynikajícího.

3) Analýza
Kdykoliv jsem konzumovala donut, cítila jsem se v ten moment dobře.

4) Rozhodnutí
Donut je nejrychlejší cesta k dobrému pocitu.

Takže je to zjednodušeně asi takhle:
Spouštěč → Reakce→Negativní emoce→Reakce→Jídlo

Váš spouštěč mysl identifikuje, porovná a analyzuje a způsobí negativní emoce. Negativní emoci mysl taky zaznamená a analyzuje. A dojde k závěru, že jídlo je lék. Naše tělo i mysl jsou totiž nastavené tak, aby ochraňovali náš život a nacházeli balanc. Musí tedy přijít s nějakým řešením. Musí nás chránit.

Tohle ale bohužel není zdaleka jediná věc, která způsobuje naše nálety na ledničku. Je tu ještě další věc, o které jsem se už zmínila:

...

ČÁSTI KNIHY

Jak vznikají emoční hlady

Naše spouštěče

Jak funguje mysl?

Jak to souvisí se spouštěči?

Proces automatizace

Tři lidské hlady

Hlad po potravě

Sympatický nervový systém

Parasympatický nervový systém

Hlad po struktuře

Vnitřní a vnější motivace

Hlad po podnětech

Mysl, tělo a vědomí

Mysl

“Nálepky”

Naše falešná identita

Emoce

Retikulární aktivační systém

...Myšlenky se vzájemně přitahují

Tělo

Vědomí

Myšlenková mlha

Stav bez mysli a identity

Tady a teď

Kam směřuješ svoji pozornost?

Co tedy vlastně obnáší to vědomí?

Jaké je tedy řešení?

Nové programování mysli

Prvky nového programování

Soustřeď se na pozitiva

Co dobrého se dnes stalo?

Krásné věci z mého života

Příjemné věci aktuální chvíle

2) Stabilita je vždy v Tobě

Hledej bezpečí

3) Kouzlo pouhého bytí

4) Každodenní radost

5) Kalibruj se cíleně

Kolo soustředění

Koláč pozornosti

Co je vůbec to momentum, o kterém mluvím?

BONUS: Patronovo zaklínadlo

Jak to všechno vlastně souviselo s jídlem?

Tři lidské hlady a jak je uspokojit

Posilování “svalů”

Fyzická stránka věci

Jídelníček

Tělo jako nástroj

Potraviny bez brzdy

Co a jak tedy jíst?

Intuitivní stravování

Spánek

Fyzická aktivita

Můj příběh