EMOČNÍ JEDENÍ O VÁNOCÍCH! KATASTROFA?

Blíží se čas vánočních svátků. Čas, kdy kolem vás bude pravděpodobně víc cukroví, než běžného jídla. Ale co když trpíme emočním jedením? Co teď? Jak přežít svátky ve zdraví?! Pojďme se společně podívat na téma „Vánoční cukroví a mindset“. Sama mám za sebou spoustu vánočních svátků strávených s „kámošem“ jménem Emoční jedení. A tak budu, ostatně jako vždy, mluvit z vlastních zkušeností.

Co není emoční jedení

Nejdřív si ale pojďme říct, co je prostě jenom normální.

„To cukroví vypadá moc dobře. A tak lákavě to voní! Tenhle kousek chutná skvěle. A co ten další? Chci je všechny!“

Možná se vám občas stane, že před vás někdo položí talíř s cukrovím a ono najednou tak nějak…už není. Nebo tedy je, ale ve vás. Snědli jste celý talíř cukroví úplně sami. A sakra! Co teď? Měli jste na to takovou chuť! Ale teď je vám akorát tak špatně. Víte, co teď s tím? Prozradím vám to!

Nic! Smiřte se s tím. Jsou přece Vánoce.

Pokud to děláte každý den po celý rok, pak možná máte problém a můžeme se mu dál věnovat. Ale pokud takhle záhadně „luxujete“ talíře pouze výjimečně, nic se přece neděje.

Není to příliš zdravé. A možná to má i hodně kalorií. Pro vaše tělo to není ta ideální volba a vy to víte. Víte ale, co je pro vás ještě mnohem horší?

Výčitky.

Řekněme, že jste ten talíř tedy spořádali. Stalo se. S tím už nic moc nenaděláte. Máte ale na výběr, co bude dál. Máte na výběr, jestli se pak budete cítit mizerně, nebo úplně normálně. Na okolnostech to nic nezmění, ale jedno pro vás bude značně příjemnější. Tak proč si zbytečně přidělávat těžkosti?

Vánoce a emoční jedení

Pokud emočním jedením skutečně trpíte, znamená to, že jídlem utěšujete své emoce a strádání. Není to jen obrovská chuť k jídlu. Ta se může objevit třeba i proto, že jste daný den jedli příliš málo. Nebo protože perníčky. Potřebujete další důvod? To není emoční jedení.

Emočním jedením můžeme naše „eskapády“ nazývat, pokud je jídlo takovým naším světlem na konci tunelu. Zachránce. Utěšitel. A zároveň otrokář, jelikož se bez něj už neobejdeme.

Pokud tímto problémem trpíme, znamená to, že v našem životě něco není v pořádku. Že musíme změnit náš pohled na svět, naše myšlení. Věnovala jsem tomuto tématu knihu a dokonce i celý kurz. Je to velmi komplexní věc. Pointou ale je, že to není jídlem. Ale tím, jak vnímáme náš život.

Býváme příliš často ve stresu a naše tělu už ani nepozná, kdy jsme v klidu. Nepřepne tak do fáze „relaxu“ a nefunguje správně. Zároveň nám také často v životě chybí potěšení. Jsme totiž nastaveni na věci, které jsou pro nás frustrující až depresivní. Jsme nespokojeni. A tak si to vše vynahrazujeme jídlem.

Stal se z toho všeho už zvyk. Všechny naše vzorce chování a reakce na stres jsou tak zažité, že si je ani neuvědomujeme. A tak podle nich jednáme stále dokola a dokola.

Nerada vám to říkám, ale do Vánoc to asi kompletně vyřešit nestihnete.

Vánoce jako hrozba?

O svátcích jsou sladkosti ještě mnohem dostupnější než v průběhu roku. A svádí nás tedy ještě mnohem víc. To, že jídlo je naše instantní potěšení, máme už pevně zažité. Není to vědomá volba. Fungujeme zkrátka automaticky tak, že „čím víc jídla, tím víc lásky“. A my tu lásku chceme VŠECHNU! Není však nepravděpodobné, že po takové porci „lásky“ nám bude pěkně zle. Ještě víc než běžně. Protože je TAK snadné toho sníst mnohem víc než normálně.

Co vám nepomůže?

1) Výčitky

Z dálky se to může zdát jako dobrý nápad. Když sami sobě vynadáte, příště už to třeba neuděláte. Bohužel, opak je pravdou. Čím víc se na problém soustředíte, tím výrazněji ve vás existuje. Jestliže si budete jídlo vyčítat, posilujete tak svůj nezdravý vztah k němu. Navíc se cítíte zbytečně nepříjemně. Má to ale i hlubší důvod. Mám pocit, že tento fakt opakuji v každém článku, ale on je skutečně důležitý pro každé téma!

To, na co se soustředíme, se pro nás stává realitou.

Náš mozek blokuje podněty, které pro nás momentálně nejsou prioritní. Nejsme schopni zpracovat všechny najednou. A tudíž vše se odvíjí od našeho momentálního bodu soustředění. Když se například zaměřím na nějakou barvu, budu si jí všímat víc.

Když si jídlo vyčítáme, jaký je náš bod soustředení? Nejspíš něco takového:

Vždycky spořádám až moc jídla! Neumím se ovládat!

Dokud budete naladěni na tohle, budete vnímat tohle. Celé naše vnímání aktuální reality se odvíjí od bodu soustředění. Může za to náš retikulární aktivační systém, který mozku dává ke zpracování pouze relevantní podněty.

Vy se vyčítáním soustředíte na to, že se neumíte ovládat. A tedy si „vybíráte tuto realitu“. Jelikož to je to, od čeho se nyní bude odvíjet vaše vnímání. Budou k vám přicházet různé vzpomínky na další momenty, kdy jste se neovládli. A budete čím dál víc přesvědčeni, že to uděláte zase znovu. A taky uděláte.

Takže vyčítat si? Ne!

2) Vyhýbání se jídlu

Tento bod funguje úplně na stejném principu jako ten předchozí. Když se jídlu vyhýbáte, co bude asi vaším bodem soustředění? Zřejmě to samé, že se neumíte ovládat. A situace dopadne úplně stejně jako výše.

3) „Dobře, ale od nového roku už s tím fakt něco udělám!“

Pokud to dodržíte, pak je samozřejmě vše v pořádku. Přiznejme si ale, že tuto větu používáme jako výmluvu. Jenže sami sebe neoklameme. Snažíme se chlácholit, ale víme, že to nebude tak úplně pravda. A jdeme tak sami proti sobě. Co většinou následuje je totiž to, že do sebe nahážeme co nejvíc jídla. Protože chceme stihnout spořádat co nejvíc „lásky“, než to budeme muset omezit. Zároveň ale víme, že to asi stejně neomezíme. A tak se cítíme hrozně. Pokud ale skutečně chcete od nového roku na emočním jedení pracovat, ale potřebujete nějakou pomůcku, nějakou mapu toho, co dělat, můžete se mrknout na můj tříměsíční kurz.

Co vám pomůže?

Normálně bych vám radila, abyste otočili svůj pohled na život. Změnili perspektivu vnímání. Zbavili se vzorce chování, dostali se z chronického stresu a našli v životě další radosti. Chápu ale, že teď spíš koukáte po nějakém S.O.S. řešením alá „jak přežít Vánoce“. Takže se zkusím omezit na jeden drobný bod:

Jídlo si užijte!

„To je přesně opak toho, co bych měl/a dělat, ne?!? Vždyť takhle budu jíst ještě víc!“

Vzpomeňte si, co jsem psala o bodu soustředění. Když si jídlo budete vychutnávat, co to ve vás evokuje? Pro mě něco jako „s jídlem jsem v pohodě“. A to je to, čeho chcete dosáhnout.

Zkuste tolik neřešit množství. Místo toho se zaměřte na to, abyste si vychutnali každé sousto. A možná vás překvapí, jak těžké to bude.

Při emočním jedení totiž nejíme pro jídlo. Jíme, protože očekáváme lepší pocit. A tak do sebe všechno často naházíme, ani nevíme jak. To jídlo jako takové je nám vlastně dost ukradené a často ho příliš nevnímáme. A už jen proto jsme schopni toho sníst mnohem víc.

Často také plaveme v jakémsi „myšlenkovém chaosu“. V hlavě nám lítá jedna myšlenka přes druhou a do toho tam hrají tři koledy najednou. Uuf. To je docela stresující. A opět už jen tohle samo o sobě emoční jedení podporuje.

Zkuste si tedy říct, že si každé sousto plně vychutnáte. Že nebudete řešit, kolik těch soust bude. Že je do sebe nebudete bezmyšlenkovitě házet. Že si nebudete jídlo vyčítat. Že si ho prostě užijete!

Při každém jídle se tak dostanete do přítomnosti. Budete teď a tady. Zklidníte se. Tím, že s jídlem budete „v pohodě“ s ním budujete zdravější vztah a volíte lepší bod soustředění. Tím, že si budete vychutnávat každé sousto, se dostanete do přítomnosti. Budete teď a tady. Uniknete tak stresujícímu myšlenkovému chaosu a ukážete tak vašemu tělu, že zrovna teď má možnost se zklidnit. Relaxovat.

A to zní docela super, ne?

Všechno, co jsem zde popsala, vychází z vašeho mindsetu. Z toho, do jaké hloubky si uvědomujete svoji mysl a vnímáte jednotlivé myšlenky. Není to o tom si přečíst jeden článek. Protože sám o sobě vám přinese pramálo. Je to o tom se konstantně posouvat. Konstantně zjišťovat víc a víc o svém mindsetu.

Pokud budete brát věci jako komplex, pak vám i každý jednotlivý dílek přinese mnohem víc. Pokud chcete změnu, musíte změnit myšlení obecně. A přesně k tomu se vás snažím vést ve svých článcích. Snažím se také vytvářet produkty (jako E-Knihy a kurzy), které pojednávají o něčem jako o celku. Všechny informace tak totiž mají pro nás najednou nezměrně vyšší hodnotu.

Pokud se vám líbí styl, jakým vám obsah podávám, budu moc ráda, když se budeme posouvat dál společně!

ČLÁNEK PŘÍMO NA TVŮJ E-MAIL?

Chceš, abych Ti poslala jednou týdně nový článek do Tvé E-Mailové schránky a Tobě tak nic neuniklo? Ráda to pro Tebe udělám! Níže mi, prosím, zanech svoji E-Mailovou adresu! :)

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.